Benoit Meunîer

_5

Qui tourne autour du pot,
qui n’est pas sûr de vouloir entrer,
qui préfère rester sur le seuil, aux aguets,
écoutant crisser les becs graves,
scrutant les poils fauves,
les écailles triples des professionnels,
pour ceux qui sont animaux, s’entend,
sentant pousser leurs vénérables racines,
flairant les sucs qui perlent aux aisselles des
jeunes pousses,
pour ceux qui sont végétaux, s’entend,
qui singe leurs simiesques mimiques de
grands hommes,
et qui, parfois, crache par le trou de la serrure.

 

_5

Kdo chodí kolem horké kaše,
kdo neví, zda chce vstoupit,
kdo raději číhavě otálí na prahu,
poslouchá skřípot vážných zobáků,
zkoumá plavou dravčí srst,
trojité šupiny profesionálů,
to u těch, kdo jsou živočišní,
cítí, jak rostou jejich úctyhodné kořeny,
větří šťávy, které se perlí v podpaží mladých
výhonků,
to u těch kdo jsou rostlinní,
kdo napodobuje jejich opičí mimiku velkých
mužů,
a kdo občas plivne skrz klíčovou dírku.

Přeložil Josef Hrdlička