Obsah
Veliká, nekonečná šíře, jinými slovy nevměstnatelný nematematický obsah, který se ve mně roztahuje (díky Bohu, jinak by toho podle obecně přijatých stereotypů bylo egoisticky málo) a rozprostírá se do miliardy neexistujících vzdušných kilometrů. Představuje prázdno ve fyzickém i psychickém smyslu. Proměřuje se především vůněmi, trýzní, děsivými pozorováními a cizími příběhy, díky čemuž se víceméně zaplňuje, ovšem vytváří ve mně stále se zvětšující trhlinu. Ve mně, tedy i v celém mém těle, což znamená, že tu pobývám s celým tím vnitřním obsahem, jenž zaplňuje a prodlužuje mých sto šedesát tři centimetrů, a to takovým neuchopitelným způsobem, že ve mně bez přestání trne pusto, zanechávaje v mém živém, všemi biologickými součástkami podmíněném těle ozvěnu jako v prázdné keramické panence. Jinak než v lastuře, do které se zaposloucháš, abys uslyšel moře – tady je ticho, horší a delší než za zdmi opuštěných domů.