Lukáš Zádrapa

Nezšedivět

Zarytě hledím do plamenů
puká žárem
i všechno okolo;
lysinami smrčin
rezaví boky kopců
vybělené kosti bříz
trčí z hrudníku země

Nad hlavou
na dosah ruky
jedno letadlo za druhým
výhrůžné mručení motorů
evropský lid míří
za svým teplíčkem
za zaslouženou výhní pláží
za chřestěním cetek

Je to dávno
co jsem byl nesmrtelný
a i ty, krajino
tys tu měla být navěky;
jen málo se ještě nesplnilo
z mých nočních můr

Čím víc prorůstáme
spóry zkázy
tím pevnější naše obětí
tím vlídněji
saháme si do ran

Zarytě mlčím do plamenů
a snažím se letos
ještě úplně nezšedivět