David Fojtík

***

Člověče zraj a zraj
A zraj jako brav.
Ať svoji mršinou nakrmíš dav.

A člověče zraj a zraj
A zrej jako réva
Dřív než tě unesou od matky z chléva.

Človíčku mašíruj
Obruš si kopyta
Možná pak dostaneš svůj podíl z koryta.

Člověče živoř,
Umírej na povel,
Dřív než tě utnou a spálej na popel.

Človíčku hledej
Kde je tě třeba
Dříve než skonáš a vyhřeznou ti střeva.

Človíčku uč se
Jinej kraj, jinej mrav,
Ctnost tvá je jinotaj, jinej kraj, jinej brav.

Člověče uč se
Nauč se živořit,
Dej své šedi šmrnc, prázdnotě kolorit.

Človíčku moudrý!
Quo vadis, homo sapiens?
Dřív v čele vzpoury, teď jen trapný precedens.

Člověče přežij
Sám svojí obavu,
Že když srdce otevřeš, nezapadneš do davu.

Člověče přežils
Válečná jatka
Snad ne jen proto, bys uctil pozlátka.

Člověče přičiň se,
Pánbůh už nemůže.
A tak si pomoz sám, kdo můžeš,

Kdo může?