***
Rok po svatbě slepil všechny staré hry.
Hry staré a starší než on sám. Na zemi
seděl a lepil krabice i rozpraskané herní desky,
zteřelé nitky plátýnka na přehybech.
Našel a roztřídil i červené kostky
se zlatými čísly. Také kartičky, žetonky a figurky.
Jen Široký zůstal sám a neměl ručku.
Vida, tuhle hru spolu nehráli, zdali ji zná?
Trhavé zvuky průhledné pásky, nůžky
a odlepované prsty stříhají ticho. Jen ty slepené,
čnící linie, ty nechtěl. Přejížděl přes ně nehtem
lup! ve snaze je zahladit.
Na bobku v dětském pokoji,
který ji neznal a jeho znával.