Karolina Válová

Jiskřivě vypraný papírový kapesník

Ze břehu kamenuje zamrzlou hladinu.
Svist, dutý náraz, pár skoků, skluz.
Rozstříknou se bílé jiskry, mrazivé okuje.
Jak podobné včerejším žmolkům
z vypraného papírového kapesníku!
Prej: „Citlivé prádlo perte naruby!“
„A co tmavý hadry, ze kterejch padá bahno, popel a štěrk?“
Žiletka i brusný papír k ničemu, jedno tričko na vyhození.
Před vstupem ověřuje sílu ledu.
Chce větší balvan ze stráně, jistěže jen ten, co se nehne.
Podhrabává jej rukama, naklání, kutálí
… a v duchu tuší další praní.
Úder o led, který zaduní, ale nepraská.
Uvolněné kry ovšem zašplouchají hned po vstupu.
Po břiše se sune ke břehu a zjišťuje,
že v zamrzající kapse černých kalhot zůstal pivní tácek.