Dívce
Ležíš ke mně zády
vlasy v mohutném drdolu
bílá záda hluboko
v záplavě prostěradla a dek
tvoje levé rameno
rozsvítilo se dočervena
a ucho postrádá náušnici
šíje skrývá tolik příležitostí
skoro jako rozkvetlá růže
cítím nic než lásku
to se snad může
šeptáš slova ze spaní
slova na něž odpovídám polibky
a tvoje bělostná kůže
září na mou tvář
a tvoje rty říkají:
můžeš.