Vojtěch Jandera

Plaz

natřené panty skoro neslyšně zaskřípěly
a světlo se po linkách ochlupení šine
jako nadmutý plaz
v touhách po sálavém teplu
hřejivých paží

minuty
i sekundy
jež znají jejich pravou tvář
odešly kamsi do kouta
skromného kvádru
utopeného v pološeru

přízračný vousáč
jim teď významu nedopřeje

zbývá pouze letmé políbení vzedmutého závěsu
plán práce na další den
a zbožné přání
že zítra se neproberu obsypán šupinami